Zamčené dveře a střežené brány nahradily pokladny a bezpečnostní rámy. Architektura kdysi navržená tak, aby inscenovala absolutní autoritu, dnes slouží hlavně k řízení davů a organizaci prohlídek. Tam, kde se pohybovala jen jedna dynastie, dnes lidé stojí ve frontách, fotí a sdílejí zážitky, takže královské chodby připomínají spíš veřejné náměstí než soukromé sídlo.
Za touto proměnou stojí nenápadné převrácení moci. Jak monarchie ztratila politickou váhu, státy začaly paláce chápat jako kulturní majetek, začleněný do systému národního dědictví a turistické nabídky. Rozpočty na údržbu, počty návštěvníků a zásady konzervace jsou dnes důležitější než dvorní etiketa. Kurátoři vytvářejí výklad, v němž jsou králové a královny spíš případovými studiemi vládnutí než neoddiskutovatelnými vládci.
Výsledkem je zvláštní občanská laboratoř. Nikdo tyto budovy nevolí, přesto jimi proudí davy, které v nich uplatňují jakousi zpětnou odpovědnost. Audioprůvodci vyprávějí o daních, válkách a nástupnictví chladným jazykem muzejních popisek a z někdejší nedotknutelné autority dělají exponát. Mramorové sály zůstaly, ale svrchovanost se přestěhovala k davu, který jimi prochází.
