Na první pohled vypadá fík jako past na krevní cukr, ve skutečnosti se ale chová spíš jako zabudovaný tlumič výkyvů. Pod lepivou slupkou spojuje rychle dostupný cukr s „brzdami“, které jeho nástup zpomalují.
Čerstvý fík obsahuje hodně fruktózy a glukózy, zároveň je ale bohatý na viskózní vlákninu. Ta zpomaluje vyprazdňování žaludku a tlumí vstřebávání glukózy ve střevech. Vláknina funguje ve střevě jako jakýsi semafor: místo aby glukóza naráz zaplavila krev, pomáhá zploštit křivku zvýšení hladiny cukru po jídle. Polyfenoly ve fících navíc ovlivňují trávení sacharidů, upravují činnost enzymů i citlivost na inzulin tak, aby omezily prudké špičky.
Současně se fíková vláknina dostává téměř neporušená až do tračníku, kde ji střevní mikrobiom fermentuje na mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Ty podporují pevnost střevní bariéry a ovlivňují hormonální signály, například ty podobné glukagonu. Výsledkem je ovoce, které v rozumných porcích spíš pomáhá udržet metabolickou rovnováhu, než aby ji narušovalo.
Obraz se ale mění ve chvíli, kdy se z fíků stane každodenní svačina bez omezení, zvlášť v sušené podobě. Úbytek vody koncentruje jednoduché cukry, takže každé sousto má více kalorií, zatímco množství vlákniny zůstává omezené. Opakovaný nadbytek fruktózy a glukózy zvyšuje celkovou glykemickou zátěž jídelníčku, zatěžuje játra a podporuje kladnou energetickou bilanci nad rámec bazálního metabolismu. To, co zpočátku fungovalo jako chytrý pomocník pro krevní cukr a střeva, se pak posouvá do podobného rizikového pásma jako jiné koncentrované sladkosti.
