Pobřečí, které není nikdy dál než krátkou jízdu autem, přesto skrývá krajinu působící téměř kontinentálně. V malém okruhu se dá vystoupat do svěžího vzduchu horských hřebenů, vstoupit na syrovou vulkanickou kůru a den zakončit podél čar přílivu pod strmými kamennými stěnami.
Všechno začíná geologií. Stlačené litosférické desky zvedly úzká pohoří, jejichž nadmořská výška je sice spíš střídmá, ale sklon a barometrický pokles připomínají vysokohorské alpské průsmyky. Tělo si sahá na podobnou tepovou frekvenci a zvyšuje se bazální metabolismus. O pár údolí dál zanechaly dávné erupce čedičová pole a sypké svahy z pemzy, kde povrch připomíná regolitem pokryté tréninkové plochy, na nichž se zkoumají pohyby astronautů. Krajinu rozbíjejí krátery a popel, který tlumí zvuk.
Pak do všeho zasáhne klima. Převládající mořské proudy a orografické zvedání vzduchu vykrajují do mapy ostré mikroklima: sněhem držené sedlo je v docházkové vzdálenosti od suchých, kontrastních planin. Jen o kus dál zatopené říční údolí vede studený, těžký vzduch podél zálivu tvarovaného jako fjord. Ledovcová eroze tu vyhloubila do skály dokonale tvarované údolí do písmene U přímo do moře, takže stezka může vést po pláži ve výšce očí s pásy sasanek a mušlí, jako by člověk šel po okraji severského zálivu.
O závěrečné „zhuštění“ se postará infrastruktura. Hustá síť pěších tras, horských chat a pobřežních cest sešívá všechny tyto zóny do jednoho souvislého itineráře. Na mapě vypadá země jako malý přímořský stát, ale v terénu z ní vzniká plnohodnotný degustační set krajin. Na jednom víkendovém okruhu se batoh přesune z falešného alpského sedla přes měsíční lávové pole až k pobřeží připomínajícímu fjord, dřív než boty vůbec stihnou pořádně uschnout.
