Vůně jahodového dezertu dorazí k nosu mnohem dřív než lžíce k ústům. Vznášející se aroma nese těkavé organické látky, které se vážou na receptory v nosní dutině a spouštějí elektrické signály. Ty postupují přes čichovou bulbu do hlubších částí mozku, jež souvisejí s prožíváním odměny a emocí.
Neurozobrazovací výzkumy naznačují, že tato dráha aktivuje ventrální striatum a podporuje uvolňování dopaminu, neurotransmiteru často spojovaného s vyhodnocováním odměny. Mozek začne očekávat sladkost a příliv energie, takže tělo upraví některé automatické reakce: srdeční tep se zklidňuje, dech se zpomaluje a vnímaný stres klesá. Zároveň amygdala, klíčové centrum zpracování strachu a úzkosti, při příjemných potravinových vůních méně reaguje, což se pojí s nižší hladinou kortizolu v krvi.
Vůně také oslovuje asociační paměťové sítě v hippocampu. Dřívější zážitky s dezerty vytvářejí naučená spojení, takže jediný nádech dokáže znovu vyvolat pocit útěchy spojený s rodinným stolováním nebo oslavami. Tento typ klasického podmiňování funguje jako hédonické naladění, které posune emoční „výchozí bod“ ještě předtím, než dorazí kalorie nebo se změní hladina glukózy v krvi. Z pohledu ekonomie tak aroma vyvolá „okrajový“ efekt na náladu, aniž by zasáhlo do energetické bilance nebo klidového metabolismu, a promění obyčejnou vůni dezertu v levný zásah do emočního stavu.
