Srdce plejtváka obrovského rozhýbe krev v těle delším než tři školní autobusy ne tím, že by zvyšovalo tlak, ale tím, že zvětšuje samotnou stavbu oběhového systému. Tepenný tlak si udržuje zhruba v rozmezí běžném pro mnohé suchozemské savce, jenže průměr cév, tloušťka jejich stěn a celkový objem krve jsou výrazně větší, takže se do tkání dostane dost kyslíku bez zhroucení orgánů.
Levá srdeční komora vytlačí při jednom stahu obrovské množství krve, takže celkový srdeční výdej roste, aniž by srdce muselo tlouct extrémně rychle. Masivní pružná aorta funguje jako nárazník: každý tep vyhladí do téměř souvislého proudu. Silné stěny cév bohaté na kolagen a zesílené chlopně snášejí vysoké napětí a brání mechanickému poškození, když krev putuje z hrudníku až do ocasní ploutve a zase zpět.
Zároveň má plejtvák relativně nízký klidový metabolismus přepočtený na kilogram hmotnosti, takže spotřeba kyslíku na jednotku hmoty zůstává umírněná a systém není přetížený. Husté kapilární sítě ve svalech a vysoký obsah myoglobinu umožňují kyslík ukládat a vyrovnávat jeho přísun, takže orgány netrpí mezi jednotlivými tepy. Při ponorech se zpomaluje srdeční frekvence a cílené stažení některých cév přesměruje krev hlavně k srdci a mozku, takže oběh funguje spíš jako přísně řízená prioritní trasa než rovnoměrná síť.
