Dva kousky dortu denně dokážou mozek naučit brát běžnou sladkost jen jako šum v pozadí. Opakované dávky koncentrovaného cukru nepřidávají jen kalorie, ale přenastavují celý smyslový systém, který rozhoduje o tom, co ještě vnímáš jako sladké a co už ne.
Na jazyku se buňky chuťových receptorů pro sladkou chuť přizpůsobí neustálému vysokému zatížení. Když k nim často ve velkých dávkách dorazí sacharóza a glukóza, signál posílaný po chuťových nervech se stane novým základem. Stejný kus ovoce pak aktivuje méně receptorů vzhledem k tomuto novému nastavení, takže vnímaná intenzita sladkosti klesá. Podobná proměna probíhá i v mozku: mezolimbická dráha odměny řízená uvolňováním dopaminu si vytváří toleranci. První dorty systém rozzáří, později stejná porce vyvolá slabší pocit odměny a nenápadně tě tlačí k ještě sladším podnětům, aby ses dostal na původní vrchol.
Tento posun se zároveň prolíná s energetickou rovnováhou. Dezerty s vysokým obsahem cukru opakovaně vystřelují hladinu glukózy v krvi i inzulinu a tlačí celkový příjem energie nad to, co klidový metabolismus pohodlně zvládne zpracovat. Postupně pak působí vliv jednoho kusu ovoce na hladinu cukru i na pocit odměny v mozku jako zanedbatelný ve srovnání s dortem. Tělo funguje stejně, ale vnitřní měřítko se posune. Ovoce se nezměnilo, jen referenční bod v tvém chuťovém systému ano.
