Trávicí soustava srny funguje jako tichá kraví fermentační linka, zatímco zbytek těla se chová jako sprinter na startu. Vícekomorový žaludek dovolí rostlinné hmotě dlouho ležet v bachoru, kde ji mikroorganismy rozkládají na těkavé mastné kyseliny. Ty pak pokrývají základní energetické potřeby těla, aniž by zvíře muselo neustále žvýkat.
Celý systém zůstává lehký, protože stěna bachoru je tenká, pružná tkáň, ne těžký sval, a jeho obsah tvoří hlavně tekutina a plyn. Fermentace je pomalá, ale běží jako nenápadné „pozadí“, poháněné metabolismem mikrobů místo svalové práce srny. Jakmile se objeví nebezpečí, sympatický nervový systém a klasická reakce útok–útěk odkloní krev z trávicího traktu do kosterních svalů, zatímco uložený glykogen a glukóza v krvi pokryjí náhlý energetický náraz pro sprint.
Přírodní výběr postupně vyřadil tělesné „designy“, které by příliš zatěžovaly trup nebo omezovaly rozpínání plic. Dnešní srny proto nesou kompaktní předžaludek, vysokou aerobní kapacitu a silné zadní končetiny. Fermentace v bachoru běží během útěku jen omezeně, ale jakmile je zvíře v bezpečí, znovu se naplno rozjede a ještě dlouho po pronásledování mění tvrdé listy a větvičky v palivo.
