Z dálky vypadá hejno plameňáků jako pruh otevřeného ohně, který se táhne podél hladiny, ale jejich tělo nehoří horečkou, spíš funguje podle pečlivě vyváženého tepelného rozpočtu. Ptáci spoléhají na soubor anatomických vychytávek, které udržují stálou teplotu jádra i ve chvíli, kdy by silné slunce a teplá mělká voda většinu zvířat přehřály.
Dlouhé nohy, které vypadají nejvíc odhalené, jsou ve skutečnosti hlavní výměník tepla. Síť tepen a žil v nich vytváří protiproudý výměnný systém: teplá krev z tělesného jádra předává teplo chladnější krvi vracející se z chodidel ještě předtím, než znovu vstoupí do trupu. Tím, že pták podle potřeby rozšiřuje nebo zužuje cévy a pouští do končetin více či méně krve, přesně dávkuje, kolik tepla předá do vzduchu nebo vody, aniž by rozhodil svůj základní metabolismus. Když stojí jen na jedné noze, prostě zmenší plochu, přes kterou ztrácí teplo, a v chladnějších podmínkách tak šetří energii.
Husté peří, které z dálky vytváří dojem jednolité žhavé hmoty, funguje jako izolace a zachycuje vrstvy vzduchu, jež brání rychlému zahřívání i ochlazování. Pod peřím je kůže bohatě prokrvená, která může teplo zadržovat, nebo naopak podpořit odpařovací ochlazování, když se z jejího povrchu odpařuje vlhkost. V kombinaci s chováním, jako je nastavení těla proti větru nebo shlukování, aby se změnila plocha vystavená okolí, tyto fyzické mechanismy udržují plameňáky tepelně stabilní, zatímco jejich barva dál prodává iluzi živého ohně.
