Stejný kelímek jogurtu s lesním ovocem může po vydatném obědě působit jako balzám a na úplně prázdný žaludek jako smirkový papír. Rozdíl začíná už u žaludeční kyseliny. Když v žaludku není žádné jiné jídlo, jogurt spadne do „bazénu“ koncentrované kyseliny a dál do střev putuje méně zředěný a kyselejší. Pro lidi s citlivou sliznicí nebo lehčím refluxem to může být nepříjemně dráždivé.
Jakmile projde žaludkem, začíná hrát roli samotné složení. Bílkoviny z jogurtu a laktóza se spojí s cukry z ovoce a vytvoří poměrně vysokou osmotickou zátěž. Když už v trávicím traktu je jiné jídlo, zpomaluje vyprazdňování žaludku a tuto zátěž ředí. Nalačno se stejné cukry a organické kyseliny posouvají rychleji, vtahují do střeva vodu osmózou a u lidí s hraniční nesnášenlivostí laktózy nebo se sklonem k dráždivému tračníku mohou vyvolat nadýmání či řidší stolici.
Další vrstvu přidává hormonální řízení trávení. Mléčné bílkoviny a produkty kvašení stimulují hormony, jako je gastrin a cholecystokinin, které ovlivňují pohyblivost žaludku a vylučování trávicích enzymů ze slinivky. V rámci celého jídla tyto signály zapadnou do probíhajícího trávení a podporují rovnováhu ve střevě. Když ale přijdou „osamoceně“ na klidový režim, mohou reakci přestřelit a u lidí s už tak zvýšenou vnímavostí útrob vyvolat křeče, nutkání na stolici nebo nevolnost.
