U Jeska nehrají hlavní roli emoce, ale vzduch. Zatímco rodinný vůz spoléhá především na mechanickou přilnavost, Jesko proměňuje proudění vzduchu v aktivní nástroj stability. Při extrémních rychlostech je karoserie tlačena k vozovce, místo aby se od ní začala „odlepuvat“.
Základem je aerodynamický přítlak v kombinaci s pečlivě řízeným odporem vzduchu. Velké zadní křídlo, přední splitter a kanály na podvozku usměrňují proudění tak, aby vznikl tlakový rozdíl a s ním i svislé zatížení, které roste s rychlostí. Vyšší přítlak zvyšuje mez tření pneumatik, a tím oddaluje okamžik, kdy se guma přehřeje a kostra pneumatiky se začne nevratně deformovat. Karoserie a podvozek jsou navrženy jako jeden celek, takže změny světlé výšky a náklonu náhle nenaruší proudění a nevyvolají ztrátu stability.
Uvnitř se skrývá extrémně tuhá karbonová vana, která zlepšuje předvídatelnost styčné plochy pneumatik a omezuje nežádoucí změny odklonu kol. Aktivní podvozek a natáčení zadních kol řídí přenos hmotnosti v přechodových stavech tak, aby smykový úhel a rychlost otáčení vozu zůstaly v úzkém, kontrolovaném rozmezí. Pokročilé stabilizační algoritmy využívají v reálném čase data z akcelerometrů a snímačů rychlosti kol a s autem pracují podobně jako s letadlem řízeným přes elektronické rozhraní, kde elektronické „řídicí plochy“ vyhlazují lidské přestřelené zásahy.
Pneumatiky jsou navrženy přesně pro tento typ zatížení: mají zesílené pásy, směsi odolné vůči teplu a přesně stanovené limity provozní teploty i tlaku. Klíčová je tepelná kontrola. Díky minimalizaci zbytečného prokluzu skrze přesné dávkování točivého momentu a řízení převodovky Jesko omezuje hysterezní zahřívání běhounu i bočnic. To, co by běžnou rodinnou pneumatiku zničilo, se u Jeska mění v ovladatelný parametr uvnitř přísně řízeného systému aerodynamiky, materiálového inženýrství a teorii řízení.
