Ta zářící linie města na obzoru ve skutečnosti spotřebuje na jeden světelný bod méně energie, než kdysi brala zaprášená lampa v obýváku. Klíčem není hrubá síla a co největší jas, ale soubor promyšlených konstrukčních voleb, které nenápadně ohýbají fyziku směrem k účinnosti místo plýtvání.
Základem moderního fasádního osvětlení je polovodičový LED modul, navržený pro vysokou světelnou účinnost vyjádřenou v lumenech na watt. Na rozdíl od žhavicích vláken, která většinu energie promění v infračervené záření a teplo unášené prouděním vzduchu, převádějí tyto polovodiče mnohem větší část dodané elektřiny na viditelné fotony. Fosforové vrstvy dolaďují spektrum vyzařovaného světla a napájecí drivery přesně řídí proud, aby se zabránilo blikání a aby dioda pracovala v oblasti křivky I‑V, kde je nejúčinnější.
To, co na první pohled vypadá jako divadelní hra barev, je ve skutečnosti optické inženýrství. Mikročočky, reflektory a difuzory tvarují světelný svazek tak, aby téměř každý foton dopadl na kámen, sklo nebo ocel, místo aby unikal do prázdného prostoru. Zvyšuje se tak využití vyzářeného světla a návrháři dosáhnou požadovaného osvětlení svislých ploch s podstatně nižším příkonem. Další vrstvu přidávají digitální řídicí systémy: stmívání pomocí pulzně šířkové modulace po jednotlivých zónách a síťové senzory, které snižují výkon, když okolní světlo, přítomnost lidí nebo reklamní režim nevyžadují maximální jas.
Důležitá je i „neviditelná“ cesta, kterou odchází teplo. Systémy tepelného managementu využívají chladiče, vodivé kanály a řízené proudění vzduchu, aby udržely teplotu přechodu co nejníže, zpomalily stárnutí diod a zachovaly stálost barvy i účinnost po tisíce hodin provozu. V kombinaci se spektrálním rozložením výkonu přizpůsobeným citlivosti lidského zraku v mezopické oblasti díky těmto volbám celé čtvrti předvádějí živé, programovatelné světelné show, zatímco každý jednotlivý svítidlový modul odebírá méně energie než jedna stará žárovka.