Vysoká, hranatá karoserie sama o sobě ještě neznamená, že se terénní auto bude na dálnici chovat neohrabaně. Stejná stavba, která umožní bez obav přelézt balvany, se dá naladit tak, aby na silnici držela směr a zůstala klidná i ve vysoké rychlosti – kombinací chytré konstrukce podvozku a dohledu elektroniky.
Inženýři začínají u geometrie zavěšení kol a polohy těžiště. Dlouhozdvihová dvojitá lichoběžníková ramena nebo víceprvkové nápravy dávají kolům potřebný kříž pro pomalé „šplhání“ po kamenech, zatímco stabilizátory a progresivní pružiny krotí náklony karoserie na asfaltu. Řízením výšky roll‑centra a změny odklonu kol udržují co největší styčnou plochu pneumatik s povrchem, jak při pomalém vertikálním pohybu v terénu, tak při rychlých změnách jízdního pruhu. Tím vyvažují mechanickou přilnavost proti riziku převrácení. Elektronicky uzamykatelné diferenciály a redukce dodají potřebné násobení točivého momentu pro prudká stoupání, přitom ale umožní naladit hlavní pohon tak, aby byl stabilní a úsporný při běžné jízdě.
„Cihlový“ profil sice vždycky bude mít větší odpor vzduchu, ale promyšlená aerodynamika dokáže zkrotit proudění kolem karoserie. Poměrně tupá příď v kombinaci se zakrytovaným podvozkem, řízeným odtržením proudu za vozem a naladěnými vztlakovými silami snižuje citlivost na boční vítr. Široký rozchod, dlouhý rozvor a chytře rozmístěné těžké komponenty zmenšují efektivní polární moment setrvačnosti, takže reakce v natočení kolem svislé osy zůstávají předvídatelné i při náhlém otočení volantem. Elektronický stabilizační systém a protiprokluz průběžně sledují rychlosti jednotlivých kol a rychlost otáčení karoserie, podle potřeby dávkují brzdný tlak a točivý moment motoru a udržují auto v bezpečném rozsahu chování, aniž by mu vzaly terénní povahu.
Adaptivní tlumiče a vzduchové pérování dnes fungují jako překladatel mezi kamenitou stezkou a hladkou silnicí v reálném čase. V prudkých, rozbitých výjezdech zvýší světlou výšku, změkčí tlumení a využijí velký zdvih kol, takže každé kolo kopíruje terén, zatímco karoserie zůstává relativně v rovině. Ve vyšších rychlostech naopak stejný systém sníží výšku auta, přitvrdí kompresi i odskok a omezí pohupování v podélném i příčném směru. Výsledkem je hranatý off-road, který se dokáže opatrně „vyškrábat“ po sypaném, členitém svahu a hned poté plynule najet na rychlou dálnici a držet stopu se sebejistotou mnohem aerodynamičtějšího vozu.