První cenový šok u výčepu s cold brew nezačíná až ve chvíli, kdy barista nasype led. Cold brew není jen káva odložená do lednice. Je to pomalý, na zdroje náročný produkt, který mění, jak kavárna využívá prostor, práci i skladové zásoby.
Na rozdíl od běžné horké kávy se u cold brew používá vyšší poměr kávy k vodě. Je potřeba podstatně více namleté kávy, aby se při nízké teplotě dosáhlo dostatečného množství rozpuštěných látek. Tyto dávky kávy se louhují v objemných nádobách celé hodiny a mezitím zabírají kontejnery, místo v lednicích i na baru, které nemůže vydělávat na ničem jiném. Tahle kapacita je v podstatě fixní režie, na rozdíl od pružného využití pákového kávovaru, který může každou minutu připravit jiný nápoj.
Protože se cold brew připravuje po dávkách, stává se z odhadu poptávky hra o marži. Když kavárna podstřelí zájem, nápoj dojde a přichází o možné tržby. Když ho naopak připraví moc, zůstane neprodaný koncentrát, který se musí vylít, a náklady na zrnka i filtrovanou vodu jdou přímo do ztráty. Speciální přístroje na přípravu, filtrační systémy a další chlazené úložné prostory zvyšují fixní náklady, zatímco hygienické předpisy nutí hlídat kratší dobu trvanlivosti. Vyšší cena oproti ledové kávě tak pomáhá tyto strukturální náklady pokrýt a udržet zisk u nápoje, který většinu svého života jen čeká v sudu.
