Snížení emisí oxidu uhličitého o dvě tuny na každého obyvatele planety by v součtu znamenalo globální pokles, který by byl vyšší než současné emise všech států dohromady kromě tří největších znečišťujících zemí. V takovém měřítku už nejde o drobný, téměř neviditelný efekt, ale o změnu, která posouvá celkovou rovnováhu světových klimatických emisí.
Samotný výpočet je jednoduchý, ale jeho dopad obrovský. Dvě metrické tuny snížených emisí vynásobené celou světovou populací dávají výsledek, který se vyrovná produkci velkých průmyslových celků. V ekonomickém jazyce jde o ukázkový příklad toho, jak se okrajové, zdánlivě malé efekty mohou nasčítat do změny celého systému: miliony drobných rozhodnutí vytvoří nový standard pro energetickou spotřebu i využívání půdy.
V klimatologii se tento pohled popisuje pomocí uhlíkového rozpočtu a koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Nižší každoroční přísun oxidu uhličitého zpomaluje růst radiačního působení a nárůst entropie v planetárním systému, a tím získáváme čas na hlubší proměnu energetiky, průmyslu i dopravy. Pro tvůrce politik tato čísla mění vnímání individuálního chování: už to není jen symbolické gesto, ale plnohodnotná součást hlavního balíku opatření, který stojí po boku technologií a regulace.
