Posun v tom, jak odborníci chápou pozitivní myšlení, dnes neřídí motivační hesla, ale mozková aktivita. Přední neurovědci tvrdí, že nejrychlejší cestou není zakrývat nepohodu veselými frázemi, ale naučit mozek, aby si negativní myšlenky všiml a během několika sekund ji vědomě přerámoval.
Tento přístup stojí na mechanismech mozku, ne na pouhém optimismu. Když se objeví hrozba nebo kritika, jako první reaguje amygdala a naklání naše vnímání směrem k nebezpečí. Pokud se velmi rychle zapojí prefrontální kůra a použije kognitivní přehodnocení, dokáže tu samou událost vyložit jinak ještě dříve, než se původní vzorec synaptického „spouštění“ upevní. Místo potlačení myšlenky tak mozek v reálném čase upravuje její význam, mění signály chyb v předpovědi a s nimi i emoční náboj, který se k dané situaci váže.
Opakovaný trénink v takto rychlém tempu využívá neuroplasticitu a Hebbovo učení k posunu základního způsobu, jak mozek situace hodnotí. Zachycení myšlenky během několika vteřin zřejmě zkracuje dobu přemílání v hlavě, snižuje fyziologickou zátěž stresových okruhů a postupně mění automatické výklady z katastrofických na věcnější a přiměřené. To, čemu populární kultura říká „pozitivní myšlení“, je v praxi vytrénovaný návyk rychlého kognitivního přerámování, který probíhá na úrovni mozkových okruhů, nikoli na úrovni sloganů.
