Zdravotní aura třtinového cukru se rychle rozplyne, jakmile se podíváme na jeho složení. Tmavší krystalky jsou v podstatě sacharóza potažená melasou. Ta dodá výraznější barvu a chuť, ale nezmění podstatně energetickou hustotu. V přepočtu na gram dodává třtinový i bílý cukr téměř stejné množství kalorií a vyvolávají podobnou glykemickou odezvu – hladina glukózy v krvi po jejich konzumaci stoupá velmi podobným způsobem.
Nutriční rozbory ukazují v třtinovém cukru jen stopová množství minerálů, jako je draslík, vápník či hořčík. Jsou v tak nízkých koncentracích, že nemají reálný vliv ani na bazální metabolismus, ani na dlouhodobý stav mikronutrientů v těle. Z hlediska metabolických drah se játra setkávají stále se stejnou molekulou sacharózy, kterou zpracovávají přes glykolýzu a jaterní metabolismus fruktózy se srovnatelnou zátěží. Doporučení v oblasti veřejného zdraví proto řadí oba typy cukru do jedné kategorie, pokud jde o riziko chronických onemocnění.
Rozdíl tedy vzniká spíše v našem vnímání než v těle. Marketing často využívá rustikální vzhled a výraznější aroma třtinového cukru k tomu, aby působil „přírodněji“ a méně rafinovaně, což formuje jednoduché zkratky spotřebitelů spojené se zdravím. U lidí, kteří řeší inzulinovou rezistenci, tělesnou hmotnost nebo kardiovaskulární riziko, odborníci na výživu zdůrazňují především celkové množství přidaného cukru – nikoli to, jak tmavé jsou krystalky v cukřence.
