Sušenková dieta na první pohled vypadá jako zkratka: číslo na váze letí dolů a jídelníček působí skoro hravě. Ty první úbytky ale nejdou hlavně z tělesného tuku, spíš z vody a z aktivní hmoty. Není v tom žádné kouzlo receptu, jen obyčejná fyziologie, která rozhoduje, co tělo obětuje jako první.
Když příjem energie prudce spadne, organismus nejdřív sáhne po zásobách glykogenu v játrech a ve svalech. Glykogen na sebe váže vodu, takže jeho rychlé vyčerpání spláchne z těla hodně tekutin a váha skokově klesne. Zároveň je jídelníček postavený na sušenkách obvykle chudý na bílkoviny, takže tělo začne rozkládat kosterní svalstvo, aby získalo aminokyseliny pro tvorbu glukózy a udržení hladiny cukru v krvi. Úbytek svalové hmoty pak snižuje klidový energetický výdej a další hubnutí tuku je pomalejší a snadněji se obrací zpět.
Tuková tkáň přitom není první na řadě v tomhle vnitřním výprodeji. Hormonální regulace, včetně změn v působení leptinu a hormonů štítné žlázy, vede organismus k tomu, aby si tuk spíš chránil, zatímco ořezává vodu a méně „potřebné“ tkáně. Na váze to vypadá jako rychlé vítězství, ale ve skutečnosti se zhoršuje složení těla a metabolismus se nastavuje tak, aby po skončení sušenkového experimentu tuk rychle nabral zpět.
