Grepová šťáva se vedle jídla bohatého na bílkoviny chová úplně jinak než nalačno – a právě ten rozdíl je zásadní pro každého, kdo nechce rychlé diety, ale udržitelnou kontrolu hmotnosti.
Bílkoviny samy o sobě zpomalují vyprazdňování žaludku a jejich trávení stojí tělo víc energie, takže zvyšují povýdejovou termogenezi a krátkodobě lehce zvedají klidový metabolismus. Když do takového jídla vstoupí grepová šťáva, její organické kyseliny a flavonoidy se vezou na stejné trávicí vlně místo toho, aby rychle proběhly zažívacím traktem. Tím se mění průběh vstřebávání glukózy i s tím spojená inzulinová odpověď, což rozhoduje o tom, zda se kalorie rychle ukládají, nebo je svaly a játra zpracovávají pozvolněji.
Tahle dvojice navíc mění signály na ose střevo–mozek. Bílkoviny podporují uvolňování peptidu YY a glukagonu podobného peptidu jedna, hormonů, které zvyšují pocit nasycení a pomáhají držet chuť k jídlu na uzdě ještě dlouho po jídle. Látky z grepu zřejmě ovlivňují podobné dráhy v tenkém střevě, ale jejich samostatný účinek je spíš slabý, zvlášť když nejsou ničím „přibrzděné“. V rámci bílkovinného jídla fungují spíš jako jemné doladění už tak příznivého hormonálního nastavení – prodlužují sytost a tlumí pozdější chutě, místo aby slibovaly dramatický spalovací výkyv.
Do hry vstupuje ještě játra a jejich enzymy, které zpracovávají léky i látky z potravy. Bílkovinné jídlo mění průtok krve játry i aktivitu enzymů a grep je známý tím, že s některými systémy cytochromů reaguje. V kontextu běžného smíšeného jídla jsou tyto interakce rozředěné a roztažené v čase, zatímco nalačno vypitá koncentrovaná šťáva může vyvolat prudší špičky bioaktivních látek, aniž by přinesla výraznější sytost. Pro klidnou, dlouhodobou kontrolu hmotnosti tak nejde o kouzelný plod, ale o chytré využití základní fyziologie na vlastní straně.
