Označení „rostlinná strava“ dnes sahá od kultury zelených smoothie až po jídelní lístky, kde si vejce tiše zůstávají na talíři. Za tuhle pružnost mohou hlavně odborníci na výživu: v jejich pojetí „rostlinná“ znamená jídelníček, v němž většina energie, vlákniny a mikronutrientů pochází z rostlin, nikoli absolutní zákaz všech živočišných produktů.
V epidemiologii a klinické výživě je rostlinná strava statistická kategorie, nástroj ke srovnávání jídelních vzorců s ukazateli, jako je hladina cholesterolu v krvi, citlivost na inzulin nebo klidový energetický výdej. V tomto rámci může člověk stavět jídelníček na zelenině, celozrnných obilovinách, luštěninách a ořeších a přitom si v omezeném množství dopřávat vejce, aniž by změnil kategorii svého stravovacího vzorce. Důležitá je dávka, poměr a rizikový profil, ne ideologická čistota.
Veganství je naopak vymezené nikoli poměrem živin, ale etikou. Je to soubor pravidel, který vylučuje všechny produkty živočišného původu, včetně vajec, protože do středu staví ochranu zvířat, ekologické dopady a morální status cítících bytostí. Tady je hranice binární: jedno vejce pravidlo poruší. Vzniká tak významová mezera, v níž „rostlinná strava“ funguje jako pružný odborný termín, zatímco „veganství“ je vše‑nebo‑nic etický závazek, i když jsou v obou případech talíře plné rostlin.
