Mozeček, který by se vešel do lidské dlaně, řídí kognitivní repertoár, který nám připadá překvapivě povědomý. U opic dokáže takto kompaktní masa nervové tkáně zajistit rozpoznávání tváří, používání nástrojů i sociální manévrování, které v lecčems připomíná chování lidského batolete.
Za malým objemem se skrývá hustá síť neuronů, v níž miliardy synapsí směrují zrakové a sociální informace přes mozkovou kůru. Oblasti odpovídající lidské fusiformní oblasti pro rozpoznávání tváří umožňují velmi rychlé zachycení očí a mimiky, zatímco parietální okruhy koordinují pohyby rukou tak, aby se z klacíků, kamenů nebo listů staly účinné nástroje. Elektrofyziologická měření ukazují přesné načasování nervových vzruchů i opakované zpětnovazebné smyčky, které zvyšují množství zpracovaných informací na jednotku šedé hmoty a posouvají efektivitu nervového systému téměř k mezím daným základním metabolismem a rychlostí vedení podél axonů.
V oblasti sociálního chování kódují sítě v prefrontální kůře a amygdale status, spojenectví i minulou interakci, což podle primatologů tvoří základ takzvané machiavelistické inteligence. Opice sledují, kdo koho čistil, s kým sdílel potravu a kdo podváděl, a pak podle toho upravují své chování způsobem, který připomíná jednoduchou teorii her: spolupracovat, když se to vyplatí, a ustoupit či „zradit“, když ne. Mozek, který se vejde do lidské dlaně, tak zvládá poměrně složité výpočty a naznačuje, že komplexní strategie nevyžadují mozek lidských rozměrů, ale spíše precizně vyladěnou biologickou architekturu.
