Stíny pod očima, na které se tak rádo svádí ponocování, jsou v mnoha případech doslova vepsané do kůže. Dermatologické výzkumy ukazují tři hlavní hráče: zděděnou stavbu obličeje, chování kožního barviva a jemnou síť cév těsně pod povrchem.
Genetika nastavuje základní „podklad“. Přirozeně tenká kůže v oblasti pod očima snadno prosvítá, takže je vidět žilní pleteň a kapiláry, které vytvářejí namodralý až nafialovělý odstín i u lidí, kteří spí dost. U některých se navíc v pokožce kolem očí ukládá více melaninu, což zvýrazní kontrast vůči okolní kůži a kruhy pak vypadají tmavší i v běžném světle.
Význam mají i drobné cévy. Křehké kapiláry a zpomalený žilní návrat podporují mikroskopické prosakování hemoglobinu a jeho rozkladných produktů do okolní tkáně. Tyto molekuly pohlcují a rozptylují světlo a zvýrazňují dojem podlitiny. Dlouhodobý zánět, alergická rýma a časté mnutí očí dál narušují cévní bariéru i mezibuněčnou hmotu, takže se efekt časem ještě prohlubuje.
Nedostatek spánku v tom pořád hraje roli, ale spíš jako zesilovač než jako hlavní příčina. Špatný spánek může vést k otoku v okolí očí, cévy jsou pak viditelnější a kůže průsvitnější, zatímco horší lymfatický odtok způsobí, že tekutina i barviva v tkáních zůstávají déle. U mnoha lidí s takzvanýma „panda očima“ je proto viditelná únava spíš dlouhodobým výsledkem souhry genů, melaninu a mikrocév než jen odrazem jedné probdělé noci.
