Modré peří u sojek, modrácích a dalších druhů vypadá na první pohled jako klasický příběh o barvivech, ve skutečnosti je to ale čistá optika. V těchto perech téměř žádné modré pigmenty nenajdeme. Místo toho se jejich paprsky a větévky chovají jako jemně vyladěné světelné filtry, které z jinak nenápadného základu vytvářejí sytý, nápadný signál.
Pod mikroskopem se keratin a vzduch uvnitř pera mění v nanometrovou houbovitou strukturu. Tento částečně uspořádaný „rošt“ vytváří takzvanou strukturální barvu díky souběžnému rozptylu a skládání světelných vln. Dlouhé červené a zelené vlnové délky se většinou vyruší nebo projdou dál, zatímco kratší modré se přednostně odrážejí zpět k pozorovateli. Peří tak působí jasně modře, i když v něm žádné modré barvivo není.
Granule melaninu uložené pod touto nanoarchitekturou pohlcují rozptýlené světlo a zvyšují kontrast, podobně jako když fotoaparát potlačuje šum v obraze. Jakmile se ale jemná mikrostruktura rozdrtí nebo nasákne kapalinou, uspořádané rozhraní zmizí, rušivé vzory se rozpadnou a zářivá modř se zlomí do hnědých či šedých tónů. Tím se odhalí, že původní barva nebyla v pigmentu, ale jen v chytrém uspořádání světla.
