Musím říct, že mě tohle téma strašně baví. Vždycky jsem měl pocit, že lanovky jsou tak trochu magie, a ono je to vlastně jen chytré využití tahu. Líbí se mi ten kontrast vůči mostům v tlaku – to elegantní katenární prohnutí, žádné zbytečné masivní konstrukce, jen čistá technika a pak přísné normy, co mi dávají pocit, že bych si klidně stoupl do kabiny i v pořádném větru.
Jedno ocelové lano v tahu unese zatížení, pod kterým by se běžný mostní či silniční nosník zhroutil. Visuté lanovky využívají rozdíl mezi zavěšenými konstrukcemi a mosty pracujícími převážně v tlaku, a proto dokážou převážet desítky lidí přes široká údolí jen s několika málo podpěrnými sloupy.
Základem je tahové namáhání. Správně navržené ocelové lano pracuje téměř výhradně v tahu – a ten ocel snáší mnohem lépe než tlak nebo ohyb. Hmotnost kabin se po délce lana rozloží do řady svislých sil, které jsou vyrovnány tahem v laně a reakcemi v podpěrných věžích. Ve stavební statice se takový systém popisuje jako katenární – lano se prohne do přirozeného oblouku, který převádí zatížení do osových sil namísto ohýbání, jako je tomu u asfaltové vozovky.
Řada technických opatření zajišťuje, že provoz působí zcela samozřejmě a ne nebezpečně. Lana z vysoce kvalitních ocelových drátů mají velmi vysokou mez pevnosti v tahu a konstrukční bezpečnostní součinitel drží běžné provozní napětí hluboko pod touto hranicí. Proměnlivá zatížení větrem a pohybem kabin se posuzují z hlediska únavy materiálu a rezonance, aby se předešlo nebezpečným kmitům. Záložní nosná a tažná lana, pravidelné prohlídky a přísné normy návrhu posouvají pravděpodobnost poruchy na mimořádně nízkou úroveň, takže řídká síť podpěr bezpečně přepraví velké množství lidí vysoko nad terénem.