Levandulové pole může působit jako skryná laboratoř na stres dávno předtím, než někdo nahraje fotku. Zatímco návštěvníci aranžují záběry na řady fialových květů, rostliny uvolňují oblak těkavých organických látek, hlavně linalool a linalylacetát. Tyto molekuly se šíří vzduchem a spolu s dechem pronikají do nosní dutiny každého, kdo polem prochází.
Po vdechnutí se molekuly vážou na receptory v čichovém epitelu a vyvolávají vzruchy, které po čichovém nervu míří přímo do limbických struktur, jako je amygdala a hipokampus. Jde o oblasti, které řídí prožívání emocí a ukládání emočních vzpomínek. Tato dráha obchází pomalejší endokrinní mechanismy, jež běžně ovlivňují osu hypotalamus–hypofýza–nadledviny. Vůně tak může nenápadně upravit vnímanou míru stresu dřív, než se naplno projeví změny v hladinách kortizolu – je to jakási „rychlá dálnice“ pro ovlivnění nálady, zabudovaná přímo v základní neuroanatomii.
Laboratorní výzkumy ukazují, že klíčové sloučeniny z levandule dokážou zesílit inhibiční GABAergní přenos, čímž posouvají nervové sítě k nižšímu vzrušení a omezenému výdeji autonomního nervového systému. To se dá zachytit například na změnách variability srdeční frekvence a aktivity sympatiku. Na přeplněném turistickém poli je tento účinek rozředěný a nikdo ho neměří, přesto však na pozadí běží stejný neuromodulační mechanismus: spojuje vizuální zážitek uspořádaných barevných pruhů s molekulárním signálem, který nervovému systému naznačuje, že může zpomalit.
