Území menší než Central Park dnes patří k nejzalidněnějším a zároveň nejbohatším turistickým uzlům na světě. Nebyla to přírodní pláž, co určilo jeho podobu. Přísně vymezené hranice naopak vytvořily zcela jiný úkol: jak přetavit naprostý nedostatek prostoru v škálovatelný ekonomický motor.
Základem je hustota obyvatelstva, která funguje jako vysoký klidový metabolismus městské ekonomiky. Neustále udržuje v oběhu hotely, kasina, mariny i luxusní obchody. Na to se vrství politické nastavení: nízké přímé daně a pověst finančního centra přitahují majetné návštěvníky, jejichž útraty za ubytování, jachty a nejrůznější akce výrazně převyšují běžné příjmy z typické „slunce a pláž“ turistiky.
Protože nemělo žádné přírodní pobřeží, které by mohlo zpeněžit, vsadilo zdejší státní zřízení na získávání nové půdy z moře a pobřežní inženýring. Vznikly umělé pláže, mariny a promenády, které slouží spíš jako pečlivě komponovaná životní infrastruktura než jako obyčejné pobřežní pásy. Hustá vertikální výstavba, od věžových bytových domů po vícepodlažní zábavní komplexy, zvyšuje hodnotu každého metru čtverečního na úroveň, kterou běžná přímořská letoviska nemohou dohnat. Geografické omezení se tak proměnilo v přesně řízený, vysoce výnosný stroj.
