Studený motorový prostor skrývá návyk, který tiše předčí většinu prémiových aditiv: pětiminutová kontrola hladiny a stavu oleje před rozjezdem. Tohle malé „rituální“ zastavení, provedené se zhasnutým motorem a autem stojícím na rovině, často rozhoduje o tom, jestli se pohyblivé části kloužou po ochranném olejovém filmu, nebo se už místy třou kov na kov.
Spalovací motory jsou závislé na hydrodynamickém a hraničním mazání, které musí pod zatížením oddělit kovové plochy od sebe. Když je málo oleje nebo už ztratil správnou viskozitu, části jako vačkové hřídele nebo ložiska klikové hřídele začnou pracovat mimo oblast, pro kterou byly navržené. Opotřebení, mikroskopické důlky a obrušování se tak zrychlí dávno předtím, než si řidič všimne nezvyklého hluku nebo kontrolky. Aditiva prodávaná jako „snižovače tření“ dokážou působit jen v oleji, který v motoru skutečně je, má správnou viskozitu a není příliš znečištěný.
Ruční kontrola měrkou ukáže, jestli hladina oleje odpovídá hodnotám, se kterými výrobce počítá, a zároveň dá okamžitý obraz o oxidaci, ředění palivem nebo tvorbě kalů – to žádná lahvička aditiva zpětně nespraví. Utřít měrku, znovu ji zasunout a pak zkontrolovat barvu a konzistenci vytváří jednoduchou zpětnou vazbu, díky které může majitel včas řešit úniky, dolít správnou specifikaci oleje a upravit intervaly výměn ještě předtím, než se z opotřebení stane nevratná ztráta. U většiny motorů je právě tato pětiminutová prohlídka skutečným ochranným valem – ne aditivum koupené až po prvním zadrnčení.
