Voda pod některými pohlednicově krásnými potápěčskými resorty působí až neskutečně průzračně, protože v ní téměř chybí živiny potřebné pro život. Tato místa často leží nad oligotrofní vodou, kde jsou koncentrace dusičnanů a fosforečnanů tak nízké, že mikroskopické řasy sotva rostou.
V těchto oblastech silná stratifikace uzamyká většinu živin v hlubších vrstvách, zatímco povrchová voda zůstává teplá, lehká a oddělená. Proto téměř nedochází k vertikálnímu promíchávání a primární produkce se zastavuje. Biomasa fytoplanktonu je velmi nízká, koncentrace chlorofylu zůstává minimální a celý biologický „motor“ běží jen na nepatrný přísun energie.
Korálové útesy i rybí společenstva tu sice mohou existovat, ale fungují na samé hraně energetických možností. Klíčové je těsné recyklování organické hmoty a co nejúčinnější přenos energie potravním řetězcem, aby se systém vůbec udržel v chodu. Proces, který zajišťuje průzračnost „bazénové“ vody, zároveň stanovuje tvrdý strop pro místní potravní síť.
