Hrubý přídavný motor pověšený na rámu jízdního kola se proměnil ve stroj schopný jet tři sta kilometrů v hodině a hlavní změna už dávno není v samotném výkonu, ale v ovladatelnosti. První motorizovaná kola se kroutila, vlnila a přetěžovala pneumatiky i rámy, které nikdy nebyly navržené na trvalý točivý moment ani vysokou úhlovou rychlost.
Současné superbiky vznikají podle zákonů jízdní dynamiky, ne podle objemu motoru. Pevné nosníkové rámy a pečlivě naladěná geometrie podvozku řídí přenos bočního zatížení, zatímco dlouhá kyvná vidlice a promyšlené rozložení hmotnosti drží trakci čitelnou i při brutálním zrychlení. Gyroskopický účinek roztočených kol, učebnicový příklad hybnosti, dnes spolupracuje s nastavitelným sklonem vidlice a závlekem tak, aby tlumil nestabilitu místo toho, aby ji zesiloval.
Aerodynamika dokončuje to, co začal motor. Kapotáž a křidélka tvarovaná ve větrném tunelu vytvářejí přítlak a mění chaotický odpor vzduchu v jakési tlumení kmitů při vysoké rychlosti. Elektronické řídicí jednotky v reálném čase spouštějí protiprokluz a systémy proti zvedání předního kola a berou přilnavost pneumatik i úhel náklonu jako nepřetržitou zpětnou vazbu v řídicím systému. Můj mozek pořád pálí nervové impulzy stejným tempem jako dřív, ale motorka se mezitím chová jako exoskelet, který upraví fyzikální dění dřív, než ho vůbec stihnu vědomě vnímat.
