Setkání jedné sušenky s mlékem lze popsat stejnými rovnicemi, které popisují pomalý průsak podzemní vody půdou. V tomhle drobném výjevu berou odborníci na potraviny sušenku jako porézní prostředí a mléko jako newtonovskou kapalinu a kladou si překvapivě přísnou otázku: kolik vteřin ponoření zajistí, aby si sušenka udržela tvar a zároveň byla uvnitř co nejvíc nasáklá.
Výpočet stojí na kapilárním vzlínání a na Darsyho zákonu, které společně popisují, jak kapalina proniká do mikroskopických pórů. Vrstvy sušenky tvoří síť škrobu a vzduchových dutinek, která se chová jako jemná houba, do níž mléko stoupá, zatímco povrchové napětí soupeří s gravitací a viskozitou. Když se změří velikost pórů, pórovitost a viskozita mléka, mohou vědci odhadnout charakteristický čas šíření tekutiny a z něj odvodit přibližný ideální interval namáčení předtím, než se sušenka mechanicky rozpadne.
Ve skutečnosti jde o řízený experiment z oblasti proudění kapalin maskovaný jako drobný chuťový rituál, kde obsah tuku v mléce, jeho teplota nebo stáří sušenky posouvají výsledek o celé vteřiny. Stejný soubor nástrojů stojí i za průmyslovým vývojem potravin, kde pohyb vlhkosti, vodní aktivita a rozpad struktury určují trvanlivost. Domácí namáčení, popsané jazykem transportních dějů a únavy materiálu, se tak mění v koncentrovanou ukázku toho, jak kapilární vzlínání a proudění v pórech tiše řídí každodenní potěšení.
