Noční příboj tluče do skály, zatímco na římse stojí natěsnaný shluk mořských ptáků křídlo na křídle. Oči jim v pravidelném rytmu střídají tmu a bdělý lesk. Za touhle scenérií se skrývá nervový trik: spí jen polovina mozku. Tento stav, nazývaný unihemisferický pomalovlnný spánek, umožňuje jedné mozkové hemisféře upadnout do hlubokého odpočinku, zatímco druhá zůstává ve střehu a sleduje pohyb i zvuky.
V tomhle „rozděleném obrazu“ zůstává jedno oko obvykle otevřené na straně bdící hemisféry a kontroluje predátory i možné srážky po celém nocovišti. Záznamy pomocí elektroencefalografie ukazují v spící hemisféře nízkofrekvenční pomalé vlny, zatímco druhá vykazuje aktivitu podobnou bdění. Díky tomu si ptáci udrží svalové napětí a stabilní postoj i na úzkých římsách nad vlnami. Tato organizace zkracuje reakční dobu na nebezpečí, aniž by se zcela obětovaly obnovné procesy spánku, jako je synaptická homeostáza.
Ptáci tuto mozkovou asymetrii přizpůsobují své pozici v hejnu. Jedinci na odkrytém okraji tráví více času s jednou hemisférou vzhůru, zatímco ti chránění uvnitř skupiny spí většinou symetričtěji. Připomíná to přizpůsobivý „okrajový efekt“ v energetickém hospodaření. Tím, že střídají, která strana mozku odpočívá, vyvažují ostražitost vůči predátorům se základními metabolickými nároky života v hlučném, přeplněném a vratkém nočním nocovišti.
