Volba alkoholu se postupně mění v jakousi mapu toho, jak si mozek „oceňuje“ potěšení. Nové behaviorální studie spojují náklonnost k vínu, pivu nebo vodce se způsobem, jak nervové okruhy vyvažují rychlé, krátké výkyvy odměny oproti pomalejšímu, ale vytrvalejšímu uspokojení.
Za sklenicí pracuje systém odměny v mozku, který uvolňuje dopamin, zatímco prefrontální kůra průběžně přepočítává náklady a přínosy, skoro jako nepřetržitý výpočet mezního užitku. Silnější destiláty, například vodka, obvykle rychle mění koncentraci alkoholu v krvi a posouvají systém směrem k okamžitému posílení. Pivo a víno, které mívají nižší obsah alkoholu a pijí se pomalejším tempem, se daleko víc pojí s odloženou odměnou a postupně se kumulujícím požitkem.
Vědci to popisují jako klasický problém „diskontování zpoždění“, kdy mozek nevědomě uplatňuje na budoucí potěšení určitou slevovou sazbu. Lidé, kteří pravidelně sahají po vodce, se zdají být v průměru tolerantnější k prudkým, krátkodobým změnám nálady a vjemů. Ti, kteří dávají přednost vínu, spíše přijmou pozvolnější nástup opilosti, pokud zůstane zachovaný společenský rámec a možnost déle konverzovat, zatímco pivo často stojí někde uprostřed jako kompromisní volba.
Tyto stejné mozkové okruhy řídí finanční riziko, návyky v používání digitálních médií a také schopnost držet se dlouhodobých cílů, jako je cvičení nebo stravovací režim, což probíhá přes učící smyčky bazálních ganglií a mechanismy udržování rovnováhy v těle. Nabídka v baru se tak dá číst méně jako prohlášení životního stylu a více jako nenápadný výpis o tom, jak konkrétní mozek směňuje čas za potěšení.