Cenovky na samotném vrcholu automobilového trhu už neodrážejí jen závod o nejvyšší rychlost. Nejexkluzivnější luxusní modely často v tabulkách výkonu zaostávají za nejrychlejšími hypersporty, přesto si říkají o vyšší částky. Jsou totiž navrženy jako dokonale vyvážené stroje, ne jako jednorozměrní vítězové v jedné statistice.
V této kategorii funguje rychlost podobně jako klesající užitek: jakmile zrychlení a maximálka překročí určitou hranici, další výkon už zážitek výrazně neposouvá. Výrobci proto raději směřují vývojové úsilí do akustiky interiéru, kinematiky podvozku a tepelného managementu. Cílem je, aby i velmi vysoké tempo působilo na posádku téměř bez námahy. Pohodlí jízdy se bere jako mechanická homeostáza: hluk, vibrace a tvrdost odpružení se drží v úzkém pásmu, i když se auto pohybuje výrazně rychleji než běžný provoz.
Posledním násobitelem je vzácnost. Omezené série vytvářejí na trhu řízený nedostatek a sběratelé tak začínají více oceňovat celkovou vyváženost než syrová čísla. Vůz, který je na stopkách „jen“ druhá liga, ale vede v celkovém klidu, kvalitě zpracování a exkluzivitě, může stát výš než rychlejší soupeř. V tomto smyslu se nejdražší luxusní auta podobají pečlivě sestaveným portfoliím, ne jednostranným sázkám jen na rychlost.
Výsledkem je prostředí, kde už nejsou rozhodující časy na okruhu, ale to, jak přesně dokážou inženýři vybalancovat výkon, klid a výjimečnost. Tradiční žebříček postavený na rychlosti se tím obrací vzhůru nohama.