V pestrém peří v lesích Nové Guineje se skrývá biochemická past. Drobný pěvec pitohui kápový má v kůži a peří batrachotoxin a díky tomu zaujímá výjimečné místo jako dosud jediný vědecky doložený jedovatý pták. Predátoři, kteří ho kousnou, pocítí nejprve pnutí a pálení v ústech a zároveň riskují vážné narušení přenosu nervových signálů.
Vědci zjistili, že toxin si pták nevyrábí sám, ale získává ho z potravy, mimo jiné z určitých brouků obsahujících batrachotoxin – steroidní alkaloid známý tím, že zablokuje napěťově řízené sodíkové kanály v nervových a svalových buňkách v otevřeném stavu. Díky bioakumulaci dokáže pitohui tuto látku zachytit a rozvést ji do pokožky a peří. Jeho povrch se tak mění v dotykový jed a vytváří chemické brnění, které odrazuje parazity i potenciální predátory.
Výstražné, takzvané aposematické zbarvení ptáka funguje jako varovný štítek v prostředí, kde se chování predátorů formuje metodou pokus–omyl. Terénní pokusy a elektrofyziologická měření na izolovaných sodíkových kanálech ukázaly, že už stopové množství batrachotoxinu pocházejícího z pitohui dokáže narušit šíření akčních potenciálů. Spojení mezi přijímáním toxinu z potravy a jeho cíleným působením na nervovou soustavu řadí pitohui kápového do úzké skupiny obratlovců chráněných chemickou obranou a mění pohled na ptačí peří: ne jen jako na nástroj letu a udržování tepla, ale i jako na aktivní rozhraní chemické války.
