Jedna malá borůvka dokáže v jediném soustu dodat víc antioxidační síly než řada druhů zeleniny, které běžně dominují talíři se „superpotravinami“. Tajemství nespočívá ve velikosti ani v marketingu, ale v chemickém složení: tenhle plod je v podstatě drobná kapsle plná barviv a bioaktivních látek.
Borůvky jsou mimořádně bohaté na antokyany, rostlinná barviva, která jim dávají sytě modré zbarvení. Tyto látky patří do širší skupiny polyfenolů, které umí zneškodňovat reaktivní formy kyslíku a pomáhají tlumit oxidační stres – proces spojený s poškozením buněk v různých tkáních těla. Protože je borůvka malá a ve srovnání s objemnou zeleninou má méně vody a škrobu, je v každém soustu koncentrováno víc těchto molekul než ve srovnatelném soustu mnoha kořenových či listových druhů.
Příběh antioxidantů ale u antokyanů nekončí. Borůvky dodávají také vitamin C, flavonoly a fenolové kyseliny, které se všechny podílejí na redoxních reakcích a mohou ovlivňovat signální dráhy související se zánětem a funkcí endotelu. Laboratorní testy, jako je měření schopnosti pohlcovat kyslíkové radikály, se kdysi pokoušely vyjádřit antioxidační účinek potravin jedním číslem. I když se dnes takové hodnocení považuje za příliš zjednodušené, ukázalo, jak mimořádně nahuštěné jsou fytonutrienty v borůvkách oproti mnoha běžným druhům zeleniny. V praxi tak malá hrst borůvek dokáže výrazně posunout antioxidační rovnováhu celého jídla, a to mnohem víc, než by se podle jejich nenápadného vzhledu zdálo.
Pro odborníky na výživu proto borůvka přestává být jen ozdobou na talíři a stává se koncentrovaným nosičem, v němž se na špičce jazyka potkávají barviva, polyfenolová chemie a oxidační stres.
