Řev příboje, hukot dopravy a záře neonů rámují pobřeží, které si i tak uchovává kapsy téměř divoké přírody. Hned za volejbalovými kurty a cyklostezkami se skalní plotny lámou do přílivových jezírek, kde se v úzkém pásu mezi přílivem a odlivem drží hvězdice, sasanky a poustevničtí krabi. Strmé výběžky a zlomem rozpraskané útesy přerušují rovný pás písku, vytvářejí zátoky nepohodlné pro masovou turistiku, ale ideální pro druhy závislé na stabilní slanosti vody a omezeném sešlapu.
V noci se ty samé vody dokážou rozzářit světélkujícími vlnami, jevem, který způsobují obrněnky využívající chemické světlo a energii adenosintrifosfátu k zábleskům při mechanickém podráždění. Záře se obvykle objeví dál od břehu a teprve pak se valí ke kraji, takže ji běžní návštěvníci často vůbec nezaznamenají, pokud se nesejde správný příboj a čas. Jen pár stovek metrů do vnitrozemí se na svazích kaňonů stále drží pobřežní křoviny a chaparral, protože terén je tu pořád dost strmý na to, aby odradil hustou zástavbu. Územní regulace, riziko eroze a vysoká hladina podzemní vody fungují jako tichý štít, který udržuje stezky úzké, osvětlení minimální a hluk tak nízko, že akustický prostor stále patří cvrčkům a sovám.
Výsledkem je vrstevnaté pobřeží, kde masová rekreace zabírá jen ten nejpřístupnější pruh, zatímco biologické niky přežívají ve škvírách reliéfu a předpisů. Pro každého, kdo je ochotný sejít z promenády, se i nejrušnější pláž může proměnit v tenkou kulisu nad téměř neporušeným pobřežním ekosystémem.
