Otáčení hlavy u sov neodřezává mozek od přívodu krve. Jejich krk je stavěný tak, aby udržel cirkulaci i v extrémních úhlech. Zobrazovací vyšetření krční páteře ukazují zvětšené kanálky v několika obratlech, jimiž procházejí obratlové tepny. Tyto kanály mají navíc místo, takže se cévy mohou při prudkém otočení lebky posunout, místo aby byly skřípnuté.
Obratlová tepna společně s krkavicí vytvářejí jakýsi biologický záložní systém, kterému se říká kolaterální oběh. V blízkosti báze lebky jsou některé úseky tepen rozšířené a vytvářejí malé krevní „zásobníky“, které při otáčení hlavy snižují namáhání cévní stěny. Uvnitř krku navíc některé tepny odstupují dříve, než dojde k nejprudšímu ohybu, a vytvářejí tak náhradní trasy pro přívod krve do mozku – pojistku proti nedokrevnosti.
Vazivo v krku zároveň působí jako mechanický stabilizátor. V místech klíčových krčních obratlů je uchycení cév volnější, takže se mohou hladce posouvat, zatímco v jiných úsecích je pevnější, aby zabránilo nadměrnému natažení a možnému natržení cévní stěny. Přestavba kostry, pružnost cév a kolaterální cévní cesty společně proměňují pohyb, který je pro většinu savců nebezpečný, v běžný lovecký manévr sov.
