Výfukový zvuk osmiválce v tomto voze ti do uší vletí jako pouliční vzpoura, ale ve skutečnosti nejde o náhodný hluk unikající ze spalování. Je to cíleně navržený akustický produkt, který vzniká řízením proudění plynů a rezonancí, ne jen tím, co se zrovna děje ve válcích.
Motor se tak chová méně jako chaotická výbuchová komora a víc jako žesťová sekce napojená na písty. Tlakové vlny ze spalování putují výfukovými svody, jejichž průměr a zakřivení jsou zvolené tak, aby vytvářely konstruktivní interferenci – některé frekvence se záměrně zesilují, jiné se potlačují. Inženýři k celému systému přistupují jako k síti rezonujících dutin a pomocí principů proudění tekutin a akustické rezonance tvarují tlakové pulzy ještě dřív, než vůbec dorazí k výfukovým koncovkám.
Katalyzátory, filtry pevných částic a přepínatelné výfukové klapky pak fungují jako laditelný ekvalizér. Změnou zpětného tlaku a efektivní délky potrubí se posouvá harmonické spektrum a ovlivňují se formanty podobně, jako když trumpetista mění barvu tónu dusítkem. Rozhodování vede psychoakustika, tedy to, jak mozek vnímá zvuk: důraz na nízké frekvence vyvolává pocit síly, pečlivě dávkované ostré výšky dodávají agresi, aniž by unavovaly. K posluchači se tak nedostává syrový motorový hluk, ale pečlivě upravený signál, který působí mechanicky, nebezpečně a naprosto nezaměnitelně.
