Oslnivé slunce se odráží od prosklených fasád, zatímco z autobusového přístřešku proudí ledový vzduch a za zdí nedalekého nákupního centra leží sníh. Toto pouštní město proměnilo klima v zadání pro inženýry, ne v překážku. Vytvořilo zábavní a logistický stroj, který běží především na technologiích a práci migrantů, nikoli na ropných vrtech.
Kryté sjezdovky fungují díky obřím chladicím systémům, výměníkům tepla na principu odpařování a důkladné izolaci, která udrží sníh, i když venku teplota prudce stoupá. Centrální chlazení rozvádí po městě studenou vodu v potrubní síti, snižuje spotřebu energie na jednotku chladu a proměňuje regulaci tepla v součást městské infrastruktury. Klimatizované zastávky MHD posouvají tento princip do veřejné dopravy: využívají tepelná čerpadla a speciální zasklení, které omezuje sálavé teplo, takže cestující čekají v uzavřených, vychlazených kapslích.
Vzestup letiště na špičku mezinárodního provozu stojí na modelu hub‑and‑spoke a důsledném využití komparativních výhod. Dohody o otevřeném nebi, pevná pravidla pro přidělování slotů a vysoké nasazení letadel vytvářejí síťový efekt podobný železobetonovému rámu: jakmile konstrukce ztuhne, každý nový spoj posiluje celek. Ropné peníze pomohly na začátku, ale hlavním motorem růstu se staly investice do infrastruktury, optimalizace logistiky a nábor zahraničních pracovníků. Z nízkého pásu písku tak vznikl globální přestupní uzel a magnet pro turisty.
