Výsledky výzkumů štěstí znovu a znovu narušují představu, že radost lze spolehlivě koupit penězi. Když se domácnost posune z nedostatku k základnímu zajištění, křivka spokojenosti prudce stoupá, ale s dalším růstem příjmů se postupně zplošťuje – typický příklad klesajícího užitku z každé další jednotky příjmu. Jakmile jsou zajištěny jídlo, bydlení a bezpečí, emocionální přínos z vyššího příjmu bývá spíš mírný a rychle vyprchá.
To, co dál roste, je hodnota autonomie. Studie z oblasti behaviorální ekonomie a organizační psychologie dlouhodobě ukazují, že životní spokojenost úzce souvisí s tím, jakou míru kontroly člověk vnímá nad svým denním rozvrhem – tedy jaké má rozhodovací možnosti ohledně svého času. To zásadně ovlivňuje, jak prožíváme stres a jakou zátěž představuje každodenní fungování. Takzvané „časové bohatství“, nejen výše příjmu, předpovídá nižší hladinu stresových hormonů, silnější vnitřní motivaci a lepší ukazatele duševního zdraví.
Druhým, stejně silným rozměrem je kvalita vztahů. Ukazatele eudaimonické pohody, které zachycují smysluplnost života a pocit sounáležitosti spíš než krátkodobé potěšení, vykazují silnou souvislost s blízkými vazbami, důvěrou a podporující sociální sítí. Peníze mohou zaplatit služby a zážitky, ale jen těžko nahradí citovou vazbu, vzájemnost nebo ochrannou funkci vztahů ve chvílích, kdy se nedaří. V datech se peníze jeví jako nejúčinnější tehdy, když se promění ve více volného času a hlubší vztahy, ne když se jen hromadí samy pro sebe.
Tichým důsledkem je, že ekonomický růst bez současného posílení svobody nakládat s vlastním časem a bez prohlubování sociálních vazeb naráží na psychologický strop: další navýšení výplaty pak už subjektivně přináší stále méně „prožitého života“.
