Jedno porušené pravidlo na školním hřišti změnilo architekturu světového sportu. Jediné rozhodnutí sebrat míč do rukou a rozběhnout se neznamenalo jen přerušení zápasu; přinutilo fotbalový vývoj vydat se jinou větví a vytesalo nový herní kód, z něhož vyrostlo ragby.
Samotný čin byl prostý a impulzivní, ale jeho dopad na tehdejší hry byl zásadní. Do té doby se různé podoby fotbalu sbíhaly kolem kopání, vedení míče nohou a hustých skrumáží těl. Ve chvíli, kdy se z míče stala věc, kterou se nosí, a ne jen odkopává, vznikla úplně nová „gramatika“ pohybu, kontaktu a dobývání prostoru. Skládky, přihrávky dozadu nebo promyšlené rozestavení hráčů nebyly romantickými ozdobami, ale logickou odpovědí na změněný soubor pravidel. Postupně se z nich staly pevně dané zákony, které oddělily ragby od kopané.
Časem začaly kluby, školy i svazy chápat tu původně „neposlušnou“ akci ne jako omyl, ale jako vzor a vtělily ji do psaných pravidel i soutěží. Z toho, co začalo jako přestupek, se stala norma, a pestrost hry dál rostla, když se z ní oddělily varianty jako ragby league nebo sedmičkové ragby. Dnešní podívaná plných stadionů a národních týmů se dá vystopovat zpět k onomu tichému porušení pravidel, v okamžiku, kdy se hra na pár vteřin vymkla scénáři, který ji měl svazovat.
