Suché papírové utěrky a napůl pootevřená dóza vytvářejí pro jahody prostředí s nízkým rizikem kažení. Přebytečná vlhkost se může z povrchu plodů odpařovat a vodní pára z nádoby uniká. Plíseň tak nachází mnohem méně ideálních míst, kde by se mohla uchytit a růst.
Jahody po sklizni dál „dýchají“ a uvolňují vodu a oxid uhličitý. V hermeticky uzavřené nádobě se tato voda sráží na studeném plastu a na slupce plodů. Povrch zůstává trvale mokrý. Tenoučká vrstvička vody je pak ideálním prostředím pro rychlé klíčení spor plísní a množení bakterií. Suché papírové utěrky fungují jako savý knot: nasají volnou vodu dřív, než se vytvoří kapky. Lehce pootevřené víčko zase umožní únik vlhkého vzduchu, takže se uvnitř udrží dostatečná vlhkost proti scvrkávání, ale ne tak vysoká, aby docházelo k neustálé kondenzaci.
Opláchnutí jahod hned po přinesení přidá na povrch vrstvu vody plnou živin a zbytkových mikrobů. I když je osušite utěrkou, drobné prohlubně kolem semínek vodu zadrží. Mikroprostředí na povrchu se tak posouvá směrem k trvale vlhkým podmínkám a rychlejšímu osídlení mikroorganismy. Když jahody skladujete neoloupané od vody, na savé vrstvě a s aspoň částečným prouděním vzduchu, sníží se tzv. vodní aktivita a vzduchová vrstva kolem každého plodu zůstává v pohybu. Výsledkem je pomalejší měknutí dužniny, méně šedé plísně a citelně delší trvanlivost.
