Stejná dávka kofeinu může působit výrazně silněji nebo naopak slaběji jen podle toho, jak jemně je káva namletá. Jemnější mletí nepřidává kofein, ale mění rychlost, s jakou se z šálku přes žaludek dostane do krevního oběhu – a tím i to, jak intenzivně kávu vnímáme.
Hrubost mletí určuje plochu povrchu a dynamiku extrakce. Když jsou zrna namleta velmi jemně, mnohem větší plocha přijde do kontaktu s vodou a kofein se při přípravě uvolňuje rychleji. Výsledkem je vyšší koncentrace kofeinu a organických kyselin už na začátku šálku. To může urychlit vyprazdňování žaludku a rychlejší přesun kofeinu do tenkého střeva, kde se přes střevní epitel vstřebává nejefektivněji.
Hrubší mletí celý řetězec zpomalí. Větší částice uvolňují kofein postupněji, takže v nápoji často vzniká nižší počáteční koncentrace a hladší, plošší křivka vstřebávání do krve. Celková dávka může být podobná, ale farmakokinetika se liší: u jemného „espresso“ mletí může maximální hladina kofeinu v plazmě nastoupit dříve a být vyšší než u hrubé překapávané nebo macerované kávy, což mění tepovou frekvenci, vnímanou bdělost a i riziko nervozity či třesu.
Pro běžné pijáky i pro lidi, kteří vyvíjejí kávové produkty, z toho plyne, že způsob přípravy a hrubost mletí jsou nástrojem, jak ovlivnit subjektivní intenzitu účinku, aniž by se měnilo číslo na etiketě s obsahem kofeinu. Šálek prezentovaný jako „jemný“ může být záměrně založený na hrubším mletí a pomalejší extrakci, zatímco malý nápoj z velmi jemně mleté kávy může dodat prudší špičku účinku při stejné chemické dávce.
