Při pohledu shora může výměna působit jako vyrovnaná šachová partie. Přímo na kurtu ale čísla ukazují něco jiného: více než sedmdesát procent celkové zátěže v elitním tenise se odehraje ve výměnách, které skončí dřív než za čtyři vteřiny. Právě toto krátké časové okno určuje, jak tělo vyrábí energii, jak pracují svaly a jak musí být postavený celý trénink.
Sportovní vědci v této souvislosti zmiňují především fosfagenový, neboli ATP-PCr systém, který je hlavním motorem těchto výbušných akcí a dodává adenosintrifosfát rychlostí, jaké se anaerobní glykolýza nevyrovná. Každé podání, return i první boční krok jsou v podstatě testem maximální síly a výkonu nervosvalového systému, kdy se do několika málo tepů srdce vměstná vysoká reakční síla do podložky, rychlá aktivace motorických jednotek a složité zpracování zrakových informací.
Protože typická výměna trvá jen okamžik, průměrný poměr práce a odpočinku zkresluje realitu. Trenéři proto dnes vnitřní zatížení modelují pomocí ukazatelů, jako je kinetika spotřeby kyslíku nebo variabilita srdeční frekvence, místo pouhého počítání úderů. Rozcvičení se čím dál víc zaměřuje na rychlost rozvoje síly a efektivitu zkracovacího a protahovacího cyklu svalů, zatímco kondiční část tréninku se posouvá k opakovaným sprintům s neúplným zotavením. Záběry z kamery nad kurtem mohou naznačovat dokonalou symetrii mezi soupeři, skutečný rozdíl se ale ukazuje v tom, kdo dokáže tuhle podčtyřvteřinovou výbušnost zopakovat stovkykrát za sebou bez znatelného poklesu přesnosti.
