Moderní dvoulitrový turbomotor může mít v reálném provozu vyšší spotřebu než větší třílitrový atmosférický, pokud s ním řidič jezdí tak, aby byl motor neustále v plnicím tlaku. Zmenšování objemu v kombinaci s turbem sice v laboratorních testech slibuje nižší spotřebu, jenže skutečný provoz se neřídí předpisovým cyklem a řidiči využívají plný točivý moment mnohem častěji, než s čím regulace počítají.
Základní fyzika je přímočará: aby menší přeplňovaný motor dosáhl stejného výkonu jako větší atmosférický, musí pracovat s vyšším středním efektivním tlakem, což zvyšuje špičkové teploty spalování a množství tepla, které je potřeba odvést. V reálném nasazení to zhoršuje skutečnou tepelnou účinnost, i když hodnoty v technickém listu vypadají skvěle při ustáleném, mírném zatížení, na kterém jsou oficiální testy postavené. Zároveň přeplňování zvyšuje protitlak ve výfuku, takže jakmile turbína opravdu pracuje, rostou i čerpací ztráty.
Skutečný provoz to ještě umocňuje. Krátké jízdy nedovolí, aby se chladicí kapalina a olej ohřály na ideální teplotu, což zhoršuje plnicí účinnost a zvyšuje měrnou spotřebu paliva. Časté akcelerace navíc nutí motor řídit bohatší směs, aby se ochránily výfukové komponenty. Výsledkem je, že zmenšený motor tráví velkou část života v oblasti vysokého zatížení a plnicího tlaku, kde teoretické výhody menšího objemu mizí pod vlivem termodynamiky a reálného chování řidiče.
