Rozpouštějící se citronový nanuk dokáže ochladit tělo účinněji než sklenice ledové vody a zároveň zesílí vjem kyselé a sladké chuti ve chvíli, kdy jazyk lehce znecitliví. Rozhoduje o tom, jak tělo najednou řeší přenos tepla, pohyb tekutin a smyslové signály.
Když držíš v ústech zmrzlý nanuk, musí nejdřív přijmout skryté teplo, aby přešel z pevného stavu do tekutého. Tahle změna skupenství spolu s vedením tepla z tkání v ústech odčerpá soustředěný náraz tepelné energie ještě předtím, než polkneš. Ledová voda je už tekutá, takže velkou část téhle „skryté“ tepelné práce přeskočí a ochlazení se rozprostře v čase místo prudkého efektu. Jak se rozpuštěný nanuk hromadí v ústech a pak stéká jícnem, dál odebírá teplo z dobře prokrvených tkání a nenápadně ovlivňuje celkové řízení tělesné teploty i to, jak se subjektivně cítíš ochlazený.
Zároveň citronová šťáva a cukr dráždí chuťové receptory, zatímco chlad aktivuje teplotní čidla a trojklanný nerv. Mírné místní podchlazení zpomaluje iontové kanály v chuťových buňkách, posouvá jejich prahy a vytváří zvláštní smyslové přizpůsobení: některé chuťové složky otupí, ale ostrý kontrast vysoké kyselosti a sladkosti vystoupí mnohem výrazněji. Chlad také snižuje tvorbu slin a ty, které zůstanou, lehce zhoustnou, takže se mění, jak těkavé aromatické látky přecházejí do vzduchu, který vydechuješ nosem. Výsledkem je paradoxní vjem: část jazyka působí otupěle, ale signály pro kyselé a sladké se proti ztišenému pozadí zesílí, takže ten obyčejný domácí citronový nanuk působí zároveň studenější a jakoby „hlasitější“ než ledová voda.
