Jediná zlomová plocha se tu táhne podél paty horského hřbetu a mění skálu v dlouhodobý zápis tektonického pohybu. Hory se zvedají jen o pár set metrů nad okolní pánev, přesto je jejich čelní svah ovládán jedním dominantním normálním zlomem, ne spletí navzájem se křížících puklin.
Taková čistota začíná v kůře, která se roztahuje. Když se svrchní část zemské kůry natahuje, křehké horniny nepraskají chaoticky všude, ale soustředí deformaci do jediné hlavní plochy. Opakované posuny po stejném normálním zlomu zvedají jeden blok, druhý propadá do pánve a na rozhraní se uchovává ostrý zlomový svah. Nerovnoměrná eroze pak odnáší měkčí sedimenty z pánve, zatímco odolné skalní podloží zůstává, takže kontrast mezi visutým a ležícím křídlem se ještě zvýrazní.
Každé zemětřesení přidá k posunu další kousek a postupně vytváří měřitelný výškový rozdíl na kuželových náplavech a říčních terasách. Tyto tvary reliéfu se stávají značkami v krajině, podle nichž lze zpětně odvodit rychlost posunu i celkový výhoz, skoro jako by člověk četl nepřerušený seismogram. Protože výškový rozdíl mezi horami a pánví není extrémní, mladší sedimenty zlomový svah úplně nezakryly. Pohyby zemské kůry tak zůstávají krásně viditelné v profilu a z nízkého horského pásma se stává čistý, dlouhodobý záznam aktivního zlomu.
