Růžová nedělá jen to, že zjemňuje selfie. V kontrolovaných pokusech se opakovaně ukázalo, že vystavení určitým odstínům růžové dokáže krátkodobě snížit agresivní chování a dokonce změnit, jak dlouho se nám daný okamžik subjektivně jeví. Stejný odstín, který dominuje seznamovacím aplikacím a valentýnským výlohám, dnes slouží jako nenápadný intervenční nástroj v behaviorální vědě.
Psychologové tento účinek často vysvětlují regulací vzrušení. Zdá se, že konkrétní růžové tóny snižují fyziologické vzrušení, mění srdeční frekvenci a aktivitu autonomního nervového systému, čímž tlumí impulzivní reakce. Nejde o magii, ale o řízení podnětů: barva funguje jako nenáročný vstup, který jemně posouvá rovnováhu mezi sympatickou a parasympatickou složkou a tím ovlivňuje, jak rychle se hněv rozhoří nebo naopak odezní.
V romantické kultuře působí růžová jako kognitivní zkratka: lidé si ji postupně spojují s teplem, bezpečím a nízkou hrozbou, a tak se z ní stává sociální „filtr něžnosti“. V laboratoři se k tomuto naučenému spojení přidávají percepční mechanismy. Tím, že růžová mírně mění pozornost a emoční zabarvení situace, může zkreslovat vnitřní časomíru mozku, tedy procesy, jimiž si mozek „odměřuje“ čas, a díky tomu nám intervaly připadají kratší nebo delší, než ve skutečnosti jsou.
Výzkumníci zároveň poukazují na zátěž pozornosti a smyslové filtrování jako na klíčové mechanismy. Když růžová snižuje bdělost a vnímanou sociální hrozbu, vyčleňuje se méně kognitivních zdrojů na neustálé vyhledávání nebezpečí. Tento posun může otupit agresivní impulzy a zkomprimovat subjektivní čas, čímž vzniká krátké psychologické „pufrovací pásmo“ mezi provokací a akcí.
