Malý savec, který nedokáže zvracet, instinktivně skrývá bolest a může zemřít na náhlý stres, se přesto dál propaguje jako nenáročný první mazlíček pro děti. Propast mezi jeho skutečnou biologickou křehkostí a marketingovým pozlátkem ukazuje, jak snadno se v chovatelském byznysu pohodlí lidí staví nad skutečnou pohodu zvířete.
U mnoha druhů prodávaných jako „vhodné pro začátečníky“ chybí dávicí reflex a dolní jícnový svěrač se téměř nikdy neuvolní. Jedovaté látky ani žaludeční překážky tak nelze vyvrhnout zvracením. Zároveň se u kořistních zvířat vyvinula schopnost tlumit navenek projevy bolesti – díky změněnému vnímání bolesti a trvale zvýšenému napětí sympatické části nervové soustavy. Nemoc tak zůstává skrytá až do chvíle, kdy už probíhá selhání orgánů nebo kolaps oběhu.
Prudké výkyvy stresových hormonů v kombinaci s rychlou klidovou srdeční frekvencí a malou rezervou srdce znamenají, že hrubé zacházení, náhlý hluk nebo rychlá změna prostředí mohou vyvolat smrtelné arytmie nebo šok. Prodejní slogany ale zdůrazňují hlavně nízké náklady a minimální nároky na péči, zatímco výrazy jako přetížení autonomní nervové soustavy nebo stresem vyvolané poškození srdce v nich chybí – a první majitelé tak vůbec netuší, jak reálné biologické riziko na sebe berou. Pro rodiče a prodejce slouží takové zvíře jako málo riziková zkouška zodpovědnosti. Pro samotné zvíře se tenhle model mění v tichý převod neviditelného stresu na vysokou úmrtnost, která se téměř nikdy nepojmenuje pravým jménem.
